Mercy - Jessica Justice

18. března 2017 v 16:32 | Admin - Kaien |  Postavy

Jessica Justice

Nick hráče: Mercy
Jméno a přijmení postavy: Jessica Justice
Rasa postavy: Vlkodlak
Věk postavy: 18
Pohlaví postavy: Žena
Práce: Zatím žídnou pořádnou nemá, ale přivydělává si pouličním hraním na kytaru a hlídáním dětí.
Schopnosti: Odolnost vůči schopnostem ostatních - nepusobí na ni žádné schpnosti ani v malém měřítku.



Povaha a charakteristické znaky postavy:
Jessie je hrozně milé a uměvavé děvče. Je to taková obětavá osůbka, co se nikdy neostýchá podat pomocnou ruku, ať jdu o cokoliv. Celkově se snaží být co nejmilejší a nejvlídnější ke svému okolí. Dá se označit jako takové hodňoučké zlatíčko, co pomůže každému v nouzi a nic nežádá na oplátku.
Ale i ona má svou trošku stinnou rebelskou stránku. Za pouličního umělce se nedá označit jen proto, že ve dne hrává na kytaru pro potěchu lidí, alehlavně proto, že v noci vyzdobuje ulice různými grafity. Je to nezákonná činnost a nějaké skupiny lidí by ji určitě rádi zavřeli za ničení veřejného majetku, ale nikdo nemůže popřít, že její výtvory jsou překrásné. Do svých maleb vždycky zabuduje kus sebe. Co vznikne většinou záleží na její náladě, ale většinou to jsou rozmanité květy, které vytváří, když je šťastná.
Svoje štěstí má celkově spjato s přírodou. Miluje přírodu. Neví, jestli to nějak souvisí s vlčí stránkou uvnitř ní, ale mezi stromy je vždy veselejší a uvoněnější než mezi panelovými domy ve městě, hlavně proto přenáší kusy přírody na budovy.
Někdy se díky své dobrosrdečnosti může zdát až naivní, ale není tomu tak. Nedovolí, aby někdo zneužíval toho, že má velké srdce ze zlata a taky se nikdy nenechá omotat někým kolem prstu jen pro sladké řečičky. Má svoji hlavu a rozhodně jí nemá na krku jen pro okrasu, narozdíl od svých četných vrstevnic dokáže rozumně a racionáně uvažovat. Samozřejmě to nezachází do takových extrému, že by nedokázala ocenit hezkého kluka, ale nenechá sebou zametat a být mu jen ku prospěchu. Proto vlastně žádného nemá a neměla.
Krom tohohle je tu samozřejmě ještě její vlčí stránka. Té ještě nepřišla úplně na chuť. Má z vlka uvnitř sebe strach a velký respekt. Sice jí říkají, že dokud se s ním nesjednotí nikdy ho nebude plně ovládat, ale ona se prostě bojí, že vlk zahubí její osobnost. Proto je od doby, co se v ní její vlčí stránka konečně probudila, nesvá a její nálady se točí kolem fáze měsíce. I když se její rasa mění kdykoli, tak vlci uvnitř nich jsou o úplňku daleko aktivnější a ten její dvojnásob, protože mu skoro nikdy nepovolí uzdu. Proto, když se blíží úplněk, je napnutá jak struna a dokáže ji vykolejit každá maličkost, ale s ubývajícím měsícem se zase vrací do normálu. Ještě horší to ale je, když se někomu podaří ji naštvat. Ne jen proto, že ji hrozně bolí, jak se snaží zabránit proměně, ale taky proto, že, když je ovlivněna vztekem, nedokáže toho vlka zkrotit. Díky tomu se povětšinou nasnaží vybít ze sebe nějakým způsobem všechnu energii.

Historie postavy:
Jessie vzešla z lásky vlkodlaka a člověka. Její otec byl mezi vlkodlaky dost služná partie, budoucí vůdce jedné z původních smeček, mohl mít každou, na kterou by si ukázal, ale on se zamiloval do lidské ženy a ona se zamilovala do něj. Netrvalo dlouho a její matka otěhotněla. Oba byli moc šťastní, ale štěstí vyprachalo, když křehké lidské tělo nezvládlo porod vlčího potomka. Potom zbyla už jen Jessie a její táta. Ale, i když byl její tatínek hodně smutný ze ztráty své první lásky, jeho dcerka ho opět naplňovala radostí a štěstím. Jenže měla tolik energie, že ji brzy přestal sám zvládat a musel si najít někoho, kdo by mu s její výchovou pomohl. A taky že našel. Rok po smrti její maminky si naše novou lásku, i když už to pro něj nebylo jako dřív. Tentokrát to byla vlkodlačice. Jessie ji měla ráda a netravalo dlouho a její malý dětský mozeček ji začal vnímat jako matku.
Pár měsíců na to se vzali a když měla Jessie něco málo přes dva roky narodil se jí první bratříček. Byl to radostný okamžik, ale pro její existenci trochu zvratový. Měla být nástupcem svého otce, až bude dost stará na to, aby vedla smečku, ale s narozením jejího bratříčka se objevil malý zádrhel. Jessie nikdy nebyla cítit jako vlkodlak, ale její otec měl za to, že je to jen tím, že se ještě nepromněnila, jenže její bratr měl tenhle specifický pach už od mala. V tu chvíli se začalo debatovat o tom, jestli vůbec někdy bude vlkodlakem. V tu chvíli se také pro otce stala zklamáním.
Jak rostla její otec na ni začínal kašlat a věnoval spousty pozornosti jejímu bratrovi, který pro něj nebyl ostuda jako ona, nejen žeto byl kluk, ale tak u něj bylo jasné, že z něj jednou vyroste vlkodlak. Naštěstí byla ještě malá, takže to tolik nevnímala. Tou dobou se začala projevovat její láska k přírodě, hudbě a částečně i k výtvarnému umění, ale ne na takové úrovni jako je tomu teď. Nutila své rodiče, aby ji brali do lesa, do parků a kamkoli, kde to bylo osázené stromy, květinami a vším možným. Tahle její stránka se jejímu otci i celkem zamlouvala, ale ty dvě další už zas tak ne. Ale stejně jí platit lekce hry na kytaru a vystavoval si její obrázky na ledničku vedle nákupního seznamu, to Jessie činilo šťastnou.
Když jí bylo pět narodili se jí další dva bráškové. Malí blonďatí ďáblíci. Bylo to jasné už když byli malá nemluvňata. Všichni čtyři rostli jako z vody. Jessie se učila svým zájmům, její nejstarší bratr se učil, jak být správný vůdce smečky a její dva zbylí bratříčci se učili, jak všechny spolehlivě naštvat. Léta ubíhala vážně rychle a než se kdokoli nadál, tak se její první bratr proměnil ve vlka, ten den mu zrovna bylo třináct a jí už patnáct, ale pořád nic. Po bratrově proměně začala poprvé malovat grafity, aby filtrovala myšlenky a vyčistila si hlavu. Netrvalo dlouho a stal se z toho její koníček. Prvně jí vznikaly jen nesmyslné obrazce, ale časem ze to začalo formovat do tvarů květin a různých stromů. Káždé její dílo bylo dechberoucí a mnohdy nad jeho tvorbou ztrávila i celou noc, ale stálo to za to. Díky tomuhle nacházela ve své duši klid.

O dva roky později, když bylo třináct i jejím malým bratříčkům a i oni se prvně proměnili ve vlky, už ji to ani nevykolejilo. Už byla smířená s tím, že z ní vlkodlak nebude, možná o to už ani nestála. Ale to se buhužel změnilo v létě na její osmnáctiny, kdy se v ní ten vlk probudil. Vůbec nikdo nečekal něco takového, ale naštěstí se v jejím okoí zrovna nacházeli jen další vlci, takže se jim nic nestalo a hned se proměnili a spacifikovali jí, i když bylo na první pohled vidět, že je větší a mohutnější vlk než ostatní. Nikomu nešlo do hlavy proč je zrovna ona tak obrovská, přeci jen byla z části člověk ani ¨její pach se po proměně nezměnil a pořád byla cítit jako člověk. Ale i tak se karty převrátily a ona měla zase právo stát se vůdkyní smečky. A také jí začala dlouhá cesta ke zvládnutí vlka.

Majetky:
Velký rodinný dům, který není ani tak její jako spíš jejího otce, akustická kytara a snad stovka barevných sprejů, co se v jejím pokoji stále množí.

Vzhled:











Vlčí podoba:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama