Mercy - Gabrielle Argent

11. března 2017 v 22:17 | Main Admin - Joey |  Postavy

Gabrielle Argent

Nick hráče:
Mercy
Jméno a příjmení postavy:
Gabrielle Argent
Rasa postavy:
Temný anděl
Věk postavy:
354
Pohlaví postavy:
Žena
Práce:
Barmanka
Schopnosti:
Manipulace s lidskými sny - funguje to jen, když je se
spícím člověkem v jedné místnosti.
Z jí neznámého důvodu je
pro ni snazší měnit lidem sny na noční
můry, ať už se o to snažila, či nikoliv.



Povaha a charakteristické znaky:
Gabrielle je od doby, co byla vyhnána ze svého domova za to, že udělala věc, která jí přišla správná, jiná. Změnila se a to výrazně k horšímu. Dalo by se říct, že trucuje díky tomu, co jí udělali. Rozhodla se, že už se nikdy nebude chovat jako anděl, kterým bývala. Její život už pro ni nemá valný smysl. Teď už jen proplouvá věčností a věnuje se všemu, co se v nebi považuje za tubu. Mezi lidmi to ale stejně není nic zvláštního, takže jí stejně nikdo nevěnuje přílišnou pozornost. Působí dojmem normálního vzpurného teenagera, co má potřebu porušovat pravidla. Pije, kouří. koketuje a snaží se zapomenout a užívat si volnost, i když o ní nestála. Ale naskytla se jí příležitost, tak se celkově snaží dohnat to, co za těch pár staletí propásla. Vlastně se chová jako ublížená holčička, co se tímto způsobem mstí rodičům.
Svoji dřívější stránku, ale úplně nezapudila a pořád je někde hluboko uvnitř ní. Čeká schovaná v nejtajnějších zákoutích její duše, až bude zase připravená vrátit se k tomu, čím ještě nedávno byla. I když to už nikdy nebude stejné, protože za to, co provedla ji zpátky nepřijmou. I tak ale v jejím nitru dřímá milá, hodná osůbka, ve které se ukrývá moudrost odžitých tří stovek let. Zlomená bytost, která doufá, že se všechno zlepší a jednou se smíří se svým osudem, který je mezi smrtelníky. Něžné děvce, které snad doufá i v lásku. Čas od času jí některé z těchto jejích částí proklouznou do mysli, ale ještě je to pro ni moc čerstvé. Není si jistá, jestli bude ještě schopná se tak chovat. A jestli ano, tak neví, jak dlouho to bude trvat. Pár měsíců? Let? Desetiletí? Nebo ještě déle?
Taky jí moc nepomáhá fakt, že postrádá svůj starý život. Chybí jí zodpovědnost, kterou měla, když dohlížela na svoje chráněnky a chráněnce. Chybí jí ten pocit, že je pro někoho důležitá, že ji někdo potřebuje. Chybí jí to, když mohla sledovat, jak její chráněnci rostou. Dokázala by se smířit s tím, že ji jednou opustí, jen kdyby mohla ještě jednou sledovat, jak se z nemluvněte stává dospělý, jak roste, sílí a objevuje nové věci, jak to viděla už mockrát a nikdy ji to nepřestalo udivovat. Na někoho dohlížet bylo náplní jejího bytí a je pro ni utrpením, že to ztratila.
I přes to, že by měla být zhrzený padlý anděl, stále chodí se vztyčenou hlavou, aby dala všem najevo, že se nedá tak lehce zlomit, i když se jim to povedlo. Pohybuje se s ladností kočkovité šelmy a z každého jejího kroku sálá jistota, síla a elegance, kterou pilovala posledních tři sta let. Potrpí si na krasné a odvážně oblečení, ráda ukazuje, co nejvíce nahé kůže. Od doby svého pádu našla zálibu ve fotografování.

Historie postavy:
Nepamatuje si, jak přišla na tento svět, ale moc dobře si pamatuje svoji první chráněnku. Byla to malá princezna, která měla jednou vládnout menšímu nezávislému ostrovu ve Středozemním moři. Nevěděla proč, ale instinkty jí říkala, že ji od teď musí chránit a být tu pro ni, dokud nepřijde její čas. Rostla jako z vody a všem v jejich království muselo být hned jasné, že jednou bude skvělá královna. Byla hodná a spravedlivá a navíc byla usměvavá a mnozí říkali, že je sluncem celého ostrova. Když jim oběma bylo devatenáct, konala se její korunovace, ale osud tomu dal, že tam jako nezvaní hosté vtrhli vojáci z pevninského království a strhl se boj. To bylo poprvé, kdy ji osud připravil o chráněnku. Když se situace v sále uklidnila, viděla mladou královnu Isabelu stát nad svým tělem, byla vyděšená. Gabrielle se na ni usmála a natáhla k ní ruku. Odvedla ji před nebeskou bránu. Od doby, co zemřela už Gabrielle nestárla.
Chvíli trvalo, než byla připravená dostat nového chráněnce. Vlastně to vypadalo, že už dalšího nezvládne, takže byla přiřazena do armády z řad andělů, která existuje pro případ, že by bylo někdy potřeba zasáhnout, i když pro to nebyla stvořena. Cvičila se v boji, aby už nemusela zažít bolest při tom, když ztratí někoho, koho znala celý jeho život. Šlo jí to dobře, ale nakonec se stejně ozvalo to, pro co byla stvořena. Byla připravená to podstoupit znovu.
Tentokrát to byl chlapec, Henry. Tolik jí připomínal princeznu Isabelu. Bylo to jakoby část z ní přešla do něj. Byť to nebyl člen královské rodiny, ale jen obyčejný vesnický hoch, měl srdce skutečného krále. Byl laskavý a rozumný, vždy nabídl pomocnou ruku. O to horší pro ni bylo, když ho v pouhých patnácti zabili neštovice. Jeho duše opustila jeho tělo a bez váhání se rozešel k ní. Byl smířený s tím, co se stalo, ale Gabrielle ne.
Zase se vrátila na cvičiště a tahle scéna se odehrávala pořád dokola, jen pokaždé v jiné době a s jiným člověkem. Vždycky se vyhrabala z jámy, do které spadla pokaždé, když její chráněnec zemřel a potom jí tam osud zase srazil dřív, než se její chráněnci za někoho provdali nebo měli děti. Už začínala uvažovat, jestli je to vůbec osudem nebo je nějaká chyba v ní. Nechtěla své chráněnce připravovat o dlouhý šťastný život, ale rozhodla se to ještě naposledy zkusit. Dostala na starost malou holčičku, Meghan. Vypadala jako andělíček, měla světlounce blonďaté vlásky, které sami od sebe dělali lokýnky, a hluboká modrá očka. Zbožňovala ji od prvního okamžiku. Nevěděla, čím to je. Snad tím, že mohla být úplně poslední? Byla silná, rozená bojovnice. Naneštěstí jí v osmi letech diagnostikovali rakovinu plic, která byla rozšířena tak moc, že byla neléčitelná operativně. V tu chvíli jí bylo jasné, že už nikdy chráněnce mít nebude. Když bylo Meggie osm byli to taky její poslední Vánoce, potom už byla jen v nemocnici, protože trpěla hroznými bolestmi a bylo jasné, že už dlouho nevydrží. Prosila, ať ukončí její utrpení, ale nikdo jí nechtěl vyhovět, až na Gabrielle. Když měla Meggie 5. ledna 2017 narozeniny, Gabrielle vyslyšela její prosbu, vytrhla její duši z jejího těla a naposledy odvedla svoji chráněnku před nebeskou bránu.
Stihl ji za to ale trest. Odvedli ji na místo, kde ještě nikdy nebyla a všichni se tam na ni dívali, jakoby provedla něco hrozného, i když jen zkrátila nevinné dívence trápení. Pak jí ale nezbilo místo na žádné jiné myšlenky, než na myšlenky plné bolesti. Bylo to jako by jí rvali křídla z těla, ale ve skutečnosti jí jen s těsné blízkosti vypalovali pod každé křídlo cejch v podobě kříže. Viděla, jak se její křídla zbarvují do černa a cítila, jak všechno na jejím těle potemňuje, dokonce i duše částečně ztmavla.
Potom ji odnesli pryč, vykázali ji z jejího dosavadního domova a najednou byla sama, zesláblá a skoro bezbranná. Několik dní pro ni byl utrpením každý její krok. Nedokázala ani chodit, aniž by se opírala o delší silný klacek, který nazývala holí. Asi po týdnu se uzdravila natolik, aby šla najít nějaké město. Shodou okolností narazila na město, ve kterém kdysi žila s jedním chráněncem a ve kterém je dost podobných bytostí jako je ona. Narazila na město Stigma. Vzala první práci, která se jí naskytla a dokonce to ani nebyla špatná práce, protože pracuje jako barmanka v celkem oblíbeném baru, nad kterým vlastně i bydlí v jednom bytě nad ním. Bydlí tam s ní i jedno malé černé kotě, které se jí tam jednou, neví jak, dostalo.

Majetky:
Má pronajatý byt nad barem, ve kterém pracuje. Má ještě malé kotě jménem Kizi, které jí rádo ničí nábytek. Dá se říct, že jí práce celkem vynáší a že, když zaplatí nájem, má ještě slušnou dávku peněz, které si hezky spoří.

Vzhled:




Kočka:

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama