Frya - Sybil Veronique Nimue Fry

13. března 2017 v 22:12 | Admin - Kaien |  Postavy

Sybil Veronique Nimue Fry

Nick:
Frya
Jméno a přijmení postavy:
Sybil Veronique Nimue Fry (Zvaná též jako Venom)
Rasa postavy:
Upír
Věk postavy:
20 let (Přeměněna v roce 1965)
Pohlaví postavy:
Žena
Práce:
Policistka
Schopnosti:
Ovládání mysli (časté a ve velkém množství využíváné vyžaduje více krve).


Povaha a charakteristické znaky postavy:
Poté co se jí stalo, se stala nebezbečným stvořením. Její touha po krvi je větší a větší. Většinou cholerická. Je elegantní ale taky neohrožená. Většinou bez úsměvu s chladným výrazem ve tváři. Loví většinou v pozdních hodinách v barech, večírcích, plesech. Vybírá si muže, svede je a poté zabije. Když ale pociťuje hlad, uloví bez problémů zvíře. Nenávidí vlezlé a otravné lidi (Či jiné rasy). Většinou má chladnou hlavu, když je v práci, ale dá se lehce rozzuřit. Když jí ujedou nervy, dělá příšerné věci.
Lidé v jejím rodném městě jí říkali Venom. Ve společnosti působí jako nepříjemná a většinou zamračená žena, ale v práci ji respektují.
Je dobrá v tom, co dělá a dělá to ráda. Rodiče se nikdy nesnažila najít, protože nečekala, že ji poznají nebo dokonce vezmou zpět.
Žije svůj život a do minulosti se nevrací.

Historie postavy:
Nikdy nepoznala své rodiče. Možná to bylo proto, že nebyli připravení stát se rodiči nebo že byla moc škaredá.
Neměla jim to za zlé. Rozuměla jim. V domově pro děti se jí žilo dobře. Měla střechu nad hlavou, měla teplou postel a kamarádky. Když oslavila své 18té narozeniny jako dárek dostala propustku ven z domova. Byla ráda, že může objevovat a žít podle sebe, protože dokončila střední školu. Pracovala i v baru, kde se zamilovala. Její vyvolený ji vtáhl sebou do spárů drog. Tak omráčená láskou, kráčela s ním. Nemohla si pomoct. I když chtěla přestat, nešlo to. To nutkání si do žíl píchnout jehlu, bylo neuvěřitelné. Plně tě to ovládá, než tě to zničí. Přesně tohle nutkání jí přivedlo do té špinávé díry plné krys a jiné havěti. Byla tam už půl roku, sama, zničená a nemilovaná, když se jí TO stalo. Byl čas sprchování- doba, kterou ona tak milovala. Vždy chvíli zůstávala, aby si pročistila hlavu, ale ani nepomyslela, že se jí může stát něco takového, jako v ten osudný den. Strážce, který hlídal dveře, tentokrát nezůstal tam, kde měl. Bylo to vše tak rychlé. Nemohla se nijak bránit. Když už to vzdala, pocítila na krku štiplavou bolest. Omdlela. Když se později probudila ve své cele zjistila, že byla pokousaná. Byla zmatená. Prvních pár dní bylo v pořádku, ale poté ji zrudly oči, vše bylo zostřené, žaludek se nedal utišit. Nevěděla, co dělá. Dveře vyrazila jako nic. Když pak sála krev posledního z přeživších, žádný pocit viny necítila. Až poté si uvědomila, že je všechny zabila. Nikdy ji nedostali, protože nevěděli kdo to přesně udělal. Nebo co. Byl rok 1965 a nebyly prostředky na vyšetřování jako je teď. Ona už tak žít ale nechtěla. Dostala druhou šanci na život a nechtěla ho promarnit. Nebyla už taková jaká dřívě, ale pořád chtěla něco dokázat. Musela najít místo. Místo, kde by byla na očích všech lidí, ale přesto by byla neviditelná.
Našla ho. Vítej ve Stigmě, řekla si.

Majetky:
Byt 3+1, rybička, která se jmenuje Ryba

Vzhled:



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama