Lya - Lyadella Dawson

26. února 2017 v 16:58 | Main Admin - Joey |  Postavy

Lyadella Dawson

Nick hráče:
Lya
Jméno a přijmení postavy:
Lyadella Dawson
Rasa postavy:
Člověk
Věk postavy:
20
Pohlaví postavy:
Dívka
Práce:
Stálou práci nemá -
občas se přidá na nějaké brigády,
nejčastěji řeší sklady u policie.
Schopnosti:
---


Povaha a charakteristické znaky postavy:
Někdy se tak může zdát, ale vyvedu vás z omylu, protože Della není dominantní dívka. Od prvního pohledu je znát, že je velká bojovnice, to ano. Ne, že by bojovala způsobem, jako Achilleus, nebo podobní velcí válečníci, více boje svádí sama se sebou. Je totiž hluboce nevyrovnaná a sebekritická osoba, to však nic nemění na jejím postoji k okolnímu světu. Bývá velmi ráda v obklopení lidí, na kterých jí záleží, co se neznámých týče, nevadí jí, ale raději se drží u té skupinky, kterou má. A také jim nevěří. Patří mezi loajální lidi, kteří nikdy nezradí a udrží i nepřítelovo tajmeství bez potřeby ho někomu vyštěbetat. Zároveň, díky své sebekritice, potýká se někdy s depresemi, což by na ní nikdo nepoznal, pokud by ji opravdu dobře neznal. Řadí se mezi citlivější vrstvu, však s velkou trpělivostí. Ale je také jen člověk a přijdou i chvíle, kdy by nejraději někoho hodila jen tak proti zdi. Její největší problém je, že je někdy docela strašpytel a když to nečeká, lekne se třeba i poklepání na rameno. Nemá ráda překvapení. V určitém směru je také velice cynická a její snění o růžových jednorožcích už dávno odplulo ve ztracenu. Nevěří v žádné pohádky, ani šťastné konce, má za to, že když něco chce, musí to udělat sama. Pracuje na sobě, především na osobnosti, protože se sebou nikdy není dst spokojená. Ale za to je upřímná, ač to někteří řadí spíše k drzosti. Většinou řekne prostě to, co má na jazyku a nebere si servítky. Naopak ale zase ví, kdy by měla přestat. Důležité věci bere vážně a nemá ráda, když je někdo bere na lehkou váhu. Nesnese, když jí někdo mluví do toho, co zrovna dělá, ale vždy se to snaží přejít bez jakýchkoliv poznámek, či vzdorovitých grimas. Ve skutečnosti je tedy zvyklá na samostatnost a více, než si nechat pomáhat, chce být ona ta, která přiloží ruku k dílu. Je ochranitelská a nerada vidí jiné trpět. Vždy se snaží pomoct jak jen může. Je laskavá a spíše tichá. Podivné je její zapálení pro knížky i když na ně třeba zrovna nemá čas. Nemá ráda násilí a vše raději řeší hlavou.

Historie postavy:
Delliina rodina žije v městečku už hodně dlouho. Zažila vzkvet i spad a přesto se nějak táhla dál a dál. Patřila mezi otroky vyšších stvoření. Sloužila jim po staletí, dokud nepřišla doba jakési revoluce. Nikdo z její rodiny nepatřil mezi nějaké původní vlkodlaky, upíry, či cokoli podobného. Byli čistě lidská rodina a možná to je oslabovalo. Neměl je kdo chránit, nebo spíš, nemohli se chránit, sami sebe, ani ostatní členy rodiny. Před kým? Odpověď je myslím dost jasná. Byli staletí vyvražďováni a množeni, tak jedno přetrvalo.
Lyadella byla docela malá, sotva osm let, když jí před očima zabil matku. Byl to vlkodlak, zřejmě hodně starý. Byl by si vzal i život jejího malého bratříčka, který měl teprve dva roky, kdyby neuslyšel hlasité vytí, které ho vábilo pryč. Temnou uličkou se rozlehl křik plačícího dítěte. Ustalo. Malá dívenka se snažila utěšit svého bratříčka, tiskla ho k sobě a přitom sama plakala nad ztrátou své matky. Pláč a křik byl ten tam a uličkou se rozléhal jen zvuk dopadajících dešťových kapek na chladnou zem.
Musela dospět, dospěla příliš rychle, rychleji, než by měla. Starala se o svého bratra, který byl o šest let mladší a zranitelnější. Jediný, kdo jí zbyl, byla babička, která se o ně starala, tedy, jak jen mohla. Lyadella jí pomáhala, co jí síly stačily, aby na to nebyla sama, trpěla totiž, měla velké bolesti, migrény. Nikdy však své vnučce nedovolila, aby jí dala léky. A později pochopila proč. Otupují mysl, zaslepují. Když jí samotné začaly migrény a nemohla v noci spát, nikdy si žádné prášky nevzala, protože chtěla zůstat při smyslech a pomáhat.
Chodila hodně na různé brigády, aby mohla přispět na obživu. Nejčastěji to bývalo na policejní stanici, srovnávala krabice ve skladu a z poslouchání se toho dozvěděla víc, než dost. Nikdy nesouhlasila s tím, jak to tam chodí, ale mlčela, bála se jít proti celé policii. Kdyby byla jen sama za sebe, byla by šla i výš, ale musela bránit svou rodinu, nebo alespoň to, co z ní zbylo. Nemohla umřít, ne kvůli sobě, ale kvůli nim. A jistě, že se smrti bála, ale kdo ne. Patří mezi tu, která je poznamenaná smrtí rodičů, matku zabili přímo před jejíma očima a otec spáchal sebevraždu rok předtím. Našla ho viset na stromě v jejich zahradě, kam chodí dávat každý rok bílé fialky.

Majetky:
Malý domek s ještě menší zahradou, nijak velký majetek ale přesto dost na to, aby měli na ty základy a šetřili si bokem.

Vzhled:



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama